Kdy vstávají úspěšní

Nedávno se mi do ruky, nebo spíš do uší, dostaly dvě zajímavé knihy.

What the Most Successful People Do Before Breakfast od Laury Vanderkam

Klub ranních vítězů od Robina S. Sharma

Obě dohromady mě přiměly zase se vrátit k brzkému rannímu vstávání. Ono na tom totiž něco je.

Vždycky jsem se považovala za sovu. Až jsem se jednoho dne odhodlala si režim přehodit. A propadla jsem kouzlu brzkého ranního vstávání. Můj důvod byl prostý. Jako matce dvou malých dětí se mi naskýtaly dva delší časové úseky pro práci: když děti už spí a když děti ještě spí. Večerní interval ale často narušovaly děti, které nemohly usnout, vstávaly a můj kýbl kreativity a motivace byl stejně úplně prázdný. Zato ranní kávu nikdo nerušil. Hlavní problém není ovšem ráno vstát, ale večer se dokopat jít spát. Použiju tedy argumenty Sharmy a Vaderkamové, abych vás přesvědčila, že to za to stojí.

1. Ráno patří jen vám

Laura Vanderkam uvádí, že opravdu úspěšní lidé vstávají brzy, protože jen ráno patří výhradně jim. Jakmile se vzbudí zbytek světa, začne zbytek světa klást své požadavky, rozptylovat, a hlavně měnit původně vytvořený plán. Ráno by tedy mělo být vyhrazeno těm aktivitám, na které byste si jindy přes všechen shon nedokázali čas najít.

Osobní rozvoj
Četba
Vlastní tvorba
Promýšlení projektů a plánů
Duchovní růst
Meditace
Cvičení

2. Ráno jste svěží a kreativní

Robin S. Sharma uvádí, že právě ráno vstupujeme do ničím nerušené bubliny produktivity. Jak den plyne, náš elán mizí, energie se nedostává a schopnost soustředění slábne. Sharma doporučuje využít ráno pro osobní rozvoj a cvičení a poté zasednout k práci. Když se do práce pustíte, věnujte se 90 minut intenzivně jen jedné aktivitě. Vypněte všechny přístroje a soustřeďte se. Zasaďte na mobilu stromeček, jestli vám to pomůže. Pak si dejte pauzu a pokračujte šedesátiminutovým intervalem. Z vlastní zkušenosti vím, že je lepší se přizpůsobit okolnostem a nebýt takto striktní. Ono to pro matku na volné noze ani není reálné každý den.

Ale snažím se nejnáročnější činnosti a aktivity, které vyžadují soustředění, směřovat do ranní produktivní bubliny. Když už ty děti doma mám a ony mě ruší, ráno se na práci zaměřit dovedu. Odpoledne nebo večer už to opravdu nejde.

3. Ráno nemusí být plné stresu

Každý rodič nebo matka na mateřské to zná. Stres a shon, když rodina vstává a vypravuje se do školy, do školky nebo do práce. Mě se ale vyplatilo právě ono brzké vstávání. V klidu si vypiju kávu, chvíli se věnuji jen sama sobě a své tvorbě – ne copywritingu za peníze, ne tvorbě pro klienty, ale svojí vlastní tvorbě. Potom připravím dětem snídani a zjišťuji, že když jsem probuzená, tak mi vše jde dvakrát rychleji a žádný shon se nekoná.

4. Během dne klesá naše odhodlání

Každý den máme k dispozici kyblík dobrých rozhodnutí. A postupně si z něj odebíráme. Když se vyprázdní, nemáme žádnou vůli. Proto se tolik lidí cpe sladkostmi večer, protože to už je naše vůle nejslabší. Ráno, když je naše zásoba dobrých rozhodnutí plná, dokážeme snáze přimět mozek i tělo dělat to, k čemu se večer už nedonutíme.

Co nedělat

Obě knihy mě inspirovaly, ale obzvlášť Klub ranních vítězů na mě působil, jako by doporučovaný ranní rituál byl jedinou cestou. Robin Sharma v knize doporučuje, abyste vstali v 5:00 a poté 20 minut cvičili, následně se 20 minut věnovali sami osobnímu a duchovnímu růstu (meditace, psaní deníku, přemýšlení) a 20 minut osobnímu růstu (ideálně četba nebo poslouchání podcastů). S druhými dvěma body problém nemám. Ale po několika dnech jsem měla problém vstát, když jsem věděla, že mě čeká cvičení.

Laura Vanderkam správně poznamenává: „Netrestejte se za to, že jste vstali, ráno je vaše, proto vstáváte.” A tak jsem se vrátila k sezení s horkou kávou v ruce, hltání ticha a klidu spícího bytu a pohody u čtení.